Založit webové stránky nebo eShop

Basenji a děti

Vítejte na stránce basenji.websnadno.cz v sekci Basenji a děti

 

Zde chci psát o našich zážitcích spojených s Tamu a naší dcerou, protože se mě na to ptalo už mnoho lidí. Doufám, že mi to ty naše dvě radosti dovolí, protože mám pocit, že teď máme děti dvě ... laugh

 


Když okolí zjistilo, že jsem těhotná ... nejednou jsem slyšela dotaz ..."a co budete dělat se psem ?!" ... co asi? Nevím, jestli tito lidé čekali odpověď, že ho dáme pryč, nebo kdo ví, co ještě... Když jsme se rozhodovali pořídit si psa, samozřejmě jsme brali v úvahu i to, že si jednou pořídíme rodinu. ...

Myslím, že Tamu věděla, že se "něco děje", když jsem otěhotněla.. tak nějak zvláštně mě očuchávala a tak... možná ty hormony ... Nic méně, nejsem si jistá, zda věděla "co se chystá", i když jsem ten pocit občas měla. Například, když mi kolikrát v začátcích přešla přes břicho a podobně.. (samozřejmě nic hrozného a nebezpečného) ... jsme ji podezírali, jestli ji už nepoučil sousedovic Rony o tom, co se chystá a že už nebude středem našeho vesmíru wink  ... a zkouší se zbavit nevídaného hosta wink. Ale čím bylo břicho větší, tím byla Tamunka ohleduplnější. Opravdu se mi nechtělo věřit, když tenhle divoch, který mě byl schopný vytáhnout jedním pohybem za vodítko ze dveří, když jsme se chystali na procházku, najednou způsobně stál před každým schodištěm a čekal na mě. Samozřejmě, že když jsme se venčily... a Tamu uviděla ptáka, nebo podobné lákadlo, okamžitě potáhla, ale stačilo ji zbrzdit a zase pohoda. Opravdu jsem si to užívala. Náročnější to bylo spíš ve chvíli, kdy jsem jí musela dát do vany a sprchovat ji. Bříško už holt trochu omezovalo tento úkon. A pak také hry už nemohly být tak divoké. Ale Tamu se s tím smířila a já ji o to více aportovala plyšáky. Když jsem se ale cítila unavená, nebo si jen chtěla dáchnout, či "ukázat miminku sluníčko", lehly jsme si s Tamu na pohovku a spokojeně jsme se tulily a oddychovaly. (Ty, kteří basenjíka neměli chci upozornit, že na to pozor... já nevím, ale shodli jsme se v rodině na tom, že asi vylučují nějaké omamné látky, protože člověk se chce kolikrát jen na pár minut natáhnout a nedělá mu to problémy - ale když si lehne vedle Tamu, najednou se mu nechce vstát a téměř ve všech případech alespoň na chvíli usne.cool).

Po každé procházce umýváme naší feně ťapky ve vaně. Do vany jí ale samozřejmě musíme přenést. S každým přibývajícím týdnem a centimetry přes břicho jsem byla ráda, že Tamuše mi vyšla sama vstříc tím, že po umytí mi sama do náruče alespoň povyskočila.

Abych ukončila období těhotenství, mohu říct, že pokud to shrnu, byla Tamu opravdu zlatá. Životní změna nás všech měla teprve přijít.

Museli jsme samozřejmě vyřešit, kam umístit naši chlupatici po dobu mého pobytu v nemocnici. Chtěli jsme totiž dál bydlet ve stejném domě, což by bylo velmi stíženo, kdyby sousedé slyšeli po minimálně tři dny hlasové projevy naší feny v pět ráno, kdy by byla zanechána o samotě. Tento problém nám pomohli částečně vyřešit naši přátelé a naši sousedi, kteří jí poskytli dočasný azyl u sebe doma (vrátila se asi o 2kg těžší i přes naši jasnou domluvu o stravování laugh). Když jsem se vrátila domů, nijak extra mě nevítala. Tak normálně, jakoby říkala: "Jó, holka, sice ta dovča byla náročná na figuru, ale tak ...  jsem ochotna ji opětovně podstoupit." Nic méně, uprostřed pokoje začala větřit, ale řekla si, že ten "jiný" pach dotáhla zřejmě odněkud panička a v klidu zalehla svůj pelech. Když se však ozvalo z koše zakňourkání, začala pobíhat po celém bytě. Opět to ale zabalila. Usoudila, že to bylo zřejmě nepodstatné, nebo se jí to jen zdálo. Až když se ten nový podivný tvor začal dožadovat mléka, došlo jí, že je tady.

Protože jsem, jaká jsem, rozhodla jsem se nechat dceru Tamušce očichat, ale pouze z jisté vzdálenosti. Přece jen, bylo to novorozeně. Tamu byla v šoku. Vetřelec je tady, a jaký je podivný. Už druhý den se však z Tamu stala chůvička. Stačilo, aby dcera jen zakňourala, a už Tamu přiběhla za mnou, pokud jsem byla v jiné místnosti. Velmi brzy se také naučila chodit vedle kočárku. I když, vlastně jí ani nic jiného nezbývalo, pokud se chtěla vyvenčit a nemít zároveň přejetou tlapku. Byla jsem dokonce překvapená, že jí stačilo jen několikrát usměrnit a pochopila, že ty nové hračky opravdu nejsou její. Problém byl spíše v tom, že mi jí bylo líto. Věděla jsem, že i když se snažíme, nejsme schopni ji zkrátka věnovat tolik pozornosti jako dříve. Tamu si však zvykla i na to. Celé dny jsem o ní ani nevěděla. Těšila jsem se, až miminko bude větší a konečně se budeme moci „vyblbnout“ všichni společně. To mě naštěstí čekalo už po pár měsících. Když se začala dcera přetáčet a mohla tak lépe sledovat dění okolo sebe, začala se krásně a nahlas smát, když viděla, co s fenou děláme a jak si hrajeme. To pro ni byla největší zábava. Tamu to ale jako člen naší smečky neměla lehké ani v budoucnu. Dcera se pokusila postavit na vlastní nohy… a to chlupaté hýbací něco bylo jako opora ideální. (Přesto, že je Tamu opravdu kliďas a od mala má ráda děti a nechá si od nich líbit kde co, dodnes je hlídám a ukazuji jim oběma jejich hranice, protože nechci, aby došlo k nějakému úrazu. Obě jsou to naše holky a obě si mohou navzájem, byť nechtě, ublížit. Vím, že to stejně neuhlídám, jako modřinu na dětském koleně, ale rozhodně se pokouším to, co nejvíce eliminovat.) Stejně jsem zůstala stát jako v transu, když jsem viděla dceru, která se drží jednou rukou za hřbet a druhou za ocas naší basenjice a snaží se postavit, zatímco Tamu drží, kouká rovně před sebe a ani se nehne. Mohu říct, že za tu dobu se stalo několikrát, že jsem je přistihla v podobné situaci, kdy jsem Tamu posílala pryč, aby jí nebylo ubližováno a ona přesto odejít nehodlala. Dnes už mohu říct, že našemu novému přírůstku dovolila daleko více, než vlastním štěňatům. Ale asi věděla, že se jí to jednou vyplatí. Stačilo počkat do období příkrmů…

 

Trochu jsem pokročila, tak pokračování zase příště ...smiley

Pokud není v dohledu žádný pták, či něco zajímavého, za čím by se mohla rozběhnout, vypadá to, že jí udrží i dítě ;) ...

 

Možná už bych před ní neměla říkat, že mám děti dvě ... bere to pak moc vážně ...

 

Ty zaměstnáš matku a já zatím skočím do toho bahna  ... ;)

 

Vypuštěny volně v lese ... přesto běží vedle sebe :)

 

Průzkumnice.

 

Vydrží mnohé ... kdybych jí to dala na hlavu já, asi by tak dlouho nedržela :D

 

Kde jsou děti, tam je Tamu.

 

Holky moje :)

 

Pořád spolu ... :)

 

Já nehlídám, jen kontroluji ... co kdyby náhodou něco ...

 

Mezi lidmi, kolem les, volnost ... = spokojený pes :)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

TOPlist